Rozhovor se sestrou Česlavou (vyšlo dříve na signály.cz)

23. 2. 2010 4:10
Rubrika: rozhovory | Štítky: tema:rady-hnuti

 

Dlouholetí čtenáři signály.cz (či tehdá SiGNÁLY.cz) již tento článek z roku 2005 znají, ale přetiskujeme ho znovu. Za signály.cz se ptal ferenc.

Další díl seriálu života v řádu se bude zabývat kongregací Milosrdných sester sv. Kříže. Na otázky ochotně odpovídala sestra Česlava.

 


 

Můžete nám říci, jak probíhal váš život do rozhodnutí vstoupit do řádu?

Vstoupit do kláštera jsem se rozhodla asi ve 14. letech; v 15. jsem to řekla doma a tatínek řekl, že rozhodně ne, s tím, že bych tam nevydržela. Potom jsem rok pracovala ve Zlíně u Bati. Před 17. narozeninami jsem tatínkovi řekla, že vstoupím do kláštera.

Kdy a proč jste do řádu vstoupila?

Do kláštera jsem vstoupila 2. 11. 1937 v 17. letech. Proč? Protože jsem chtěla sloužit Pánu Bohu.

Jak dlouho jste byla v noviciátu a kdy jste složila věčné sliby?

Tři roky jsem byla kandidátkou a dělala jsem zdravotní školu. Potom jsem absolvovala postulát a noviciát. V roce 1942 jsem složila první časné sliby na jeden rok, potom následovaly další sliby na dva a tři roky, poté v roce 1948 následovaly sliby věčné.

Podle čeho jste si vybrala řeholní jméno?

Řeholní jméno jsem si nevybrala, bylo mi dáno, ale líbí se mi. To tehdy znamenalo s novým jménem začít i nový život.

Jak ovlivnila činnost řádu nacistická okupace a jak se to promítlo do běžného života řádové sestry?

Trpěly jsme nesvobodou jak všichni ostatní. Byla nám vzata velká část provinčního domu a byl zde zřízen nejdříve domov pro německé děti a pak lazaret pro německé vojáky. Sestry se tísnily ve třetím poschodí a v suterénu. Klášterní školy byly zavřeny, sestry učitelky vypomáhaly v nemocnicích. V Ostravě-Zábřehu, kde jsem pracovala, jsme zažily časté bombardování i nemocnice byla přímo zasažena. Mnohdy byl náš život ve velkém nebezpečí a zažily jsme hodně strachu. Ale Pán Bůh nás podivuhodně chránil.

Co udělali komunisté s řádem poté, co se v roce 1948 dostali k moci?

Už v roce 1949 nám vzali pro své potřeby náš Dívčí domov v Praze a klášter v Kojetíně. V září roku 1950 následovalo vystěhování sester z našeho kláštera v Kroměříži a z dalších 24 domů do Bohosudova, kde bylo soustředěno 266 sester sv. Kříže. Sestry pracovaly v továrnách. Po necelém roce se musely vystěhovat, protože dům zabralo vojsko. Byly rozptýleny do 17 míst, starší sestry do Vidnavy a poté do Bílé Vody, ostatní většinou do různých továren v pohraničí. Z našeho řeholního společenství v Ostravě-Zábřehu byly tři sestry uvězněny v Rimavské Sobotě pro podezření, že rozšiřovaly mariánské modlitby. V letech 1954 – 1960 musely sestry odejít z nemocnic. Na nás v Ostravě-Zábřehu došla řada až v roce 1959. Předtím se snažili dostat nás do civilu, ale nepodařilo se jim to.

Kolik měl řád v té době sester a kolik má dnes?

V roce 1950 nás bylo v naší provincii 650 sester sv. Kříže. Dnes má naše Česká provincie 146 sester, 4 novicky a 4 kandidátky (v roce 2006 pozn. autora).

Co pro Vás a Váš řád znamenala sametová revoluce?

Svobodu, mohly jsme opět přijímat novicky a sestry mohly studovat. V rámci restitucí nám byl vrácen provinční dům v Kroměříži. Sestry, které žily celá léta jako ve vyhnanství na polských hranicích v Bílé Vodě, se mohly vrátit „domů.“ Jsem ráda, že smím své poslední roky žít tam, kde jsem řeholní život začínala.

Kde v naší republice působí sestry sv. Kříže?

Naše ústředí je zde v Kroměříži, jinak sestry působí v Olomouci v kněžském semináři a na arcibiskupství, v nemocnici v Praze, v domovech v Radkové Lhotě, v Nové Horce, v Boršicích, dále v Plzni, Sedlčanech, v Lukově a v Kolíně.

Na kolika místech jste jako řádová sestra působila?

Začínala jsem v Krajské nemocnici Ostrava – Zábřeh (17 let), a potom v Choryni u nemocných sester (40 let) a teď čerstvě v Kroměříži.

Co se vám líbí na Vašem řádu?

To, že jsme mezinárodní společenství, že naše sestry v celém světě snaží být otevřené pro potřeby doby a prokazovat skutky milosrdenství lidem v každé tísni, jak si to přál náš zakladatel P. Theodosius Florentini. Mám radost, že máme tři sestry, které byly Svatým otcem Janem Pavlem II. blahořečeny. Je to blahoslavená matka M. Terezie Schererová, spoluzakladatelka, blahoslavená Ulrika Nischová z Hegne v Německu a sestra Zdenka Schelingová ze Slovenska. Letos slavíme 150 let od založení naší kongregace. Motto našeho jubilea je: Žít nadějí. Naše povolání nás totiž zavazuje být v tomto světě znamením naděje.

Co je náplní Vašeho všedního dne?

Náplní mého dne je modlitba (kvůli věku), mladší sestry pracují v domovech důchodců, učí ve školách, dělají pastorační asistentky, učí náboženství….

Máte nějaké heslo?

Za hlasem tvým šla jsem Pane, dej síly duši mé.

Děkuji za rozhovor, chtěla byste něco vzkázat našim čtenářům?

Stojí za to svěřit svůj život do Božích rukou. Kdo má Boha za pevný hrad, ten nemusí se zlého bát. To je moje životní zkušenost

 

Zobrazeno 3215×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio